Jak vznikl Třehusk...
Míla: Těžce a pomalu. Začalo to kdysi dávno. Nejdřív jsme hráli jen dva. Emil a já. I když úplně nejdřív jsem veřejně vystupoval sám - na schůzích hasičů, sportovců i zadnotřebaňské rychty jsem s harmonikou obstarával takzvanou kulturní vložku. Emila mi tenkrát doporučila jeho maminka - chtěla, abych ho trochu vytáhl mezi lidi. V první polovině osmdesátých let už jsme tedy byli dva. Bubeník a harmonikář. Název jsme samozřejmě neměli žádný a hráli tam, kde o nás stáli. Ponejvíce na těch schůzích a na nejrůznějších posezeních, hlavně fotbalistů. Jeden z nich, můj tehdejší spoluhráč Jirka Eliášek, nám řekl, že v dorostu je šikovný kluk, který kromě fotbalu hraje na saxofon a klarinet. Miloš Kliment. V té době ještě vůbec nemluvil, byl nesmělý a tvářil se nevstřícně. Poprvé jsme spolu hráli na jaře 1986. Bylo to v zadnotřebaňském kulturáku, ve staré kuchyni pod jevištěm. Nehrál s námi celý večer, jen tak lehce vyzkoušel, jak by to znělo ve třech. Celkem to šlo, a Milošovi jsme taky nějak zvlášť nevadili, takže jsme se rozrostli o prvního dechaře. Krátce na to jsem se od Milušky tehdy ještě Zemanové, dnes už Malé, dozvěděl, že jí svého času chodil k narozeninám hrát na trumpetu její soused Jarda Němeček. Už ani nevím, jak jsem Jardu oslovil, ale vím, že prvně s námi hrál na dětském karnevale. To měl ještě starou trubku a dalo mu dost práce rozchodit písty.
Emil: S Mílou jsme začínali hrát na hasičských schůzích. Jenom harmonika a buben a hráli jsme pořád Škoda lásky.
Míla: Skoro pořád. Tahle polka nám šla náramně. Zvlášť Emilovi. Jinak jsme ale hráli i spoustu dalších hitů, hlavně samozřejmě lidovky. Zpíval jsem sám a snažil se přimět Emila, aby mi pomáhal. Vybavuju si, jak jsem ho nutil do valčíku Hájku, háječku. On první hlas, já druhý. Znělo to strašně a nepoužitelně. Tak jsme experimentů raději nechali. Už jsme ale byli čtyři a byl čas vymyslet název. S Třehuskem přišel Jarda. Byl ze všech, které nás napadly, nejblbější. To rozhodlo. Myslím, že pravdu měl tenkrát kamarád Jirka Petříš, který tvrdil, ž Třehusk přesně vystihuje podstatu a způsob muzikantské existence téhle kapely. Dlouho mi trvalo, než jsem si na něj zvykl, ale jsem rád, že ho máme. Je originální, nezaměnitelný a sedí. Ale pozor - Jarda tenkrát dokonce přinesl i něco jako logo, grafickou značku Třehusku.
Jarda: Zadal jsem synovi úkol, aby vymyslel jméno. Když jsem klukům řekl, že budeme Třehusk, začali se všichni řechtat. Říkám jim: Kluci, to je zkratka.
Míla: No prosím? Jak říkám, jediný, kdo to pochopil, byl Jirka Petříš. Věděl, že je to název přesně k tomu, co hrajeme.
Miloš: Ještě dřív nám ale lidi říkali Zoufalka.
Míla: To je blbost, pomluva.
Emil: Já jsem vlastně začínal ve skupině Hrníček. Se sousedem jsme měli takovou pochybnou kapelu. Hrál jsem na umělé kýble, a tak nám říkali Hrníček.
Míla: Po Milošovi a Jardovi přišla Hanka Doubková. Hrála na housle a zpívala. Časem nás seznámila se svým budoucím manželem Jirkou Pazderou. Tenkrát spolu chodili a nejspíš ho chtěla mít co nejvíc pod dohledem. S ním jsme začali hrát moderní písničky. Do té doby v našem podání modernu reprezentovy takové hity jako Klementajn, Pampelišky nebo Sentimentální. Mimochodem - Hanka pak záhy dala kapele vale a Jirka zůstal.
Miloš: Hráli jsme hlavně na svatbách, zábavy ještě moc ne.
Míla: Po listopadu 1989 jsme vystupovali pravidelně každý měsíc v zadnotřebaňském Kulturním domě, který tehdy měli pronajatý Roubalovi. To trvalo asi rok. Her postupně přibývalo - svatby, večírky, schůze, masopusty, dětské karnevaly? A taky už zábavy, samozřejmě.
Honzík: Já si pamatuju přesně, když jsem přišel na svou první zkoušku s Třehuskem. Měl jsem bačkory a všem jsem vykal.
Míla: To už si nepamatuju, ale muselo to být hezké.
Co se vám vybaví, když se řekne Třehusk.
Jarda: Asi máje a taky masopust, prostě všechny akce, které se postupně přenášely dál do sousedních obcí. Oceňuju taky, jakou trpělivost se mnou kluci mají. Když jsme začínali, měl jsem starou zrezivělou trumpetu. Nešlo na ní vůbec hrát. Vážím si, že to se mnou vydrželi.
Míla: Mně se vybaví tři věci: masopust, máje a štědrovečerní troubení. I když chodíme vyhrávat jenom s Jardou, já to beru jako že chodí muzikanti Třehusku. A pak samozřejmě kabarety a jihočeské písničky, které čas od času zpíváme jen tak někde v hospodě - bez mikrofonů a aparatury.
Miloš: Dětský karnevaly. A taky to, jak Emil spadl ze stoličky.
Emil: Pro mě je Třehusk bezvadná parta. Vlastně se mi splnil můj sen od mládí - založit si kapelu.
Mireček:
Honzík:
Pavla: Vybaví se mi spousta věcí: máje ve Vinařicích s Vlastičkou, masopusty, máje. Taky cesta autem, kdy nás v jednom voze jelo asi sedm na kabaret. Soustředění a zábavy v Němčicích.
