Podruhé ve své historii vyrazil Třehusk v září 2017 do Itálie. Stejně jako v roce 2008 na pozvání Karlštejna, který pojí partnerské vztahy s městem Montecarlo. Italové slavili vinobraní a Karlštejnských na tu slávu vyrazil plný autobus. Třehusk jel o den později, po vlastní ose, autem. Byla to pořádná štrapáce – podle internetu jsme měli trasu měřící přibližně 1100 km zvládnout za deset a půl hodiny. Ve skutečnosti jsme byli na cestě hodin čtrnáct! Důvod? Ucpané dálnice v Německu i Itálii a italští řidiči využívající na autostrádách až na nepatrné výjimky výhradně levý, rychlý pruh. Předjíždět se takřka nedá, leda tak podjíždět, všichni jedou vlevo, přibližně 80-90 kilometrů za hodinu. Byli jsme šťastní, když jsme konečně dorazili do cíle. Přivítání bylo srdečné, večeře výborná a hrát ten den už po nás naštěstí nikdo nechtěl, takže vše se nakonec – jako vždy – v dobré zvrátilo. V sobotu jsme si udělali výlet do historického města Lucca, podívali jsme se také k moři, ale na koupání to kvůli silnému větru a posléze i dešti nebylo. V Lucce jsme poobědvali pizzu, resp. těstoviny, v přístavu Viareggiu si dali výbornou kávu a vrátili se zpět do Montecarla, kde nás večer čekalo vystoupení. Několik vystoupení - hráli jsme dokonce třikrát: nejprve při slavnostním odhalování směrových tabulí v historickém centru městečka založeného – stejně jako Karlštejn – císařem Karlem IV., vzápětí na náměstí pro návštěvníky vinobraní a nakonec při galavečeru pro pozvané, kde nám dělala společnost místní filharmonie čítající několik desítek hudebníků. Podle ohlasů jsme ale ostudu rozhodně neudělali – ani sobě, ani české výpravě… V neděli jsme si ještě cestou zpět udělali zajížďku a vzali to okružní trasou kolem věhlasného jezera Lago di Garda v podhůří Alp a večer, po přibližně dvanácti hodinách jízdy, ve zdraví dorazili domů. Do Montecarla je to lán světa, ale určitě nelitujeme, že jsme tuhle »pouť« na jih podnikli. A děkujeme za pozvání!