Květen 2016 jsme uzavřeli tradiční jízdou historickým Postřižinským expresem. I když – tradiční, svým způsobem byla vlastně netradiční. Poslední májovou sobotu jezdíme z nádraží v Nymburce různými směry už asi deset let a letos poprvé dlouhatananánský vlak sestavený ze starých dřevěných vagónů netáhla parní mašina, nýbrž její o několik desítek let mladší dieselová kolegyně. Parní stroj se totiž porouchal, a protože se to stalo doslova pár hodin před začátkem nostalgické jízdy, opravit se jej již do odjezdu nepodařilo. Pan ředitel postřižinského pivovaru, který expres organizuje, byl sice trochu naštvaný, ale jízda se i navzdory tomuto technickému zádrheli povedla. Vlak byl nacpaný po střechu, trasa vedla malebnou krajinou k Máchovu jezeru, my vyhrávali jako o život, pivo teklo proudem…
Letošní Postřižinský expres si ale budeme pamatovat ještě z jednoho důvodu. Protože jsme spěchali na další hraní, nemohli jsme jízdu absolvovat celou. V Mladé Boleslavi jsme při zpáteční cestě přestoupili z vlaku do auta, které jsme si tu ráno nechali, v Nymburce vyzvedli vůz číslo dvě a hurá do Letů. Času jsme ale nakonec měli docela dost – nad Středočeským krajem odpoledne řádily bouřky, z nebe padaly provazy vody a na letovské návsi museli organizátoři Staročeských májů připravený program přerušit. Pršet přestalo až po našem příjezdu, takže jsme sice začali s mírným zpožděním, ale přeci. Když jsme končili, svítilo už zase sluníčko.
Po necelých dvou týdnech jsme v »páře« vyhrávali znovu. V pátek 10. června 2016 jsme doprovázeli jízdu historické vlakové soupravy z pražského Masarykova nádraží do Hostivic a zpět. Tentokrát se akce obešla bez jakýchkoliv komplikací, jelo se plynule a dokonce i (skoro) na čas…
