Hlavní obrázek

Dnes je pondělí 22.10.2018 - Svátek má Sabina, zí­tra Teodor.

Staromilcem se člověk musí nejspíš už narodit...

Řevnice - Řevničan Tomáš SVOBODA je staromilec. Miluje parní stroje, po kraji se projíždí na stařičkém velocipedu či motorce a hlavně - hlavně renovuje automobilové veterány. Prošly mu jich rukama desítky, nejeden z nich si zahrál na divadle či ve filmu.

Poberounští divadelníci používají v Postřižinách tvoji motorku, tvá auta hrála ve mnoha filmech či seriálech. Připomeň některé… Bylo jich víc a já si nepamatuji jejich názvy. Dlouhá tatřička a Škoda Populár hrály ve známých Četnických humoreskách, Škoda Rapid z roku 1934 účinkovala ve filmu Rytmus v patách s Vojtou Dykem a Vojtou Kotkem. Mimochodem, stejným vozem se vozili také řevničtí ochotníci v komedii Páni, to bude jízda! Ve spoustě filmů režiséři využívali auta, která jsem sice nevlastnil, ale renovoval…

Zahrál sis v některém z filmů ty sám? Ve filmech, do kterých jsem půjčoval svá auta, jsem je většinou i řídil.

O hraní se ale mluvit nedá. Dali mně nějaký stylový kabát nebo sako a v záběru byla tak maximálně moje záda.

A to jsi přitom na prknech řevnického Lesního divadla ztvárnil v představeních místních ochotníků nejednu roli… To je pravda. Hrál jsem třeba v Podskalákovi, v prvních Postřižinách jsem řídil náklaďáček… Nejzajímavější mojí rolí byl asi Vlk. Název hry už si nepamatuju, ale vím, že Honza Kuna hrál myslivce.

Ty jsi původně truhlář. Jak ses dostal ke starým strojům? Bavilo mě to odmalinka. Možnost cestovat nebyla, tak jsme s Alanem Horákem ze Zadní Třebaně založili Spolek staromilců. Dávali jsme dohromady staré věci, auta, motorky… a všelijak blbli. Já se vyučil truhlářem pro České dráhy, hodně jsme dělali výdřevy vagónů. Odtud už byl k veteránům jen krůček - rámy starých aut jsou také ze dřeva. Podnikám od roku 1992, od roku 1994 dělám ta autíčka. V tomtéž roce jsem si od pana Vintery koupil svého prvního »opravdového« veterána - aerovku z roku 1932.

Máš ji ještě? Mám. Prakticky s ní ale nejezdím, už by taky po těch letech potřebovala znovu zrenovovat.

Spočteš, kolik veteránů už ti prošlo rukama? To se dá tak maximálně odhadnout, spočítat určitě ne. Komplet dohromady jsem dal přibližně dvacet starých aut. Na dalších jsem dělal či dodělával různé »drobnosti«. Řádově jich byly desítky.

Který máš či jsi měl nejraději? Určitě tu první malinkou aerovka a pak starý náklaďák Škoda 430 na dřevoplyn. Ten si zahrál v muzikálu Postřižiny, vždycky jsme s ním na scénu přiváželi pivovarské sudy a odváželi zahradní nábytek. Před mnoha lety jsem ho prodal panu Žáčkovi, ale podařilo se mi sehnat úplně identické torzo. Mám ho v dílně a těším se, že mu časem vrátím jeho podobu. Dřív než za pět šest let to ale nejspíš nebude… A třetí stroj, který mám opravdu rád, je třírychlostní malý motocykl Stadion. Ten hraje pro změnu v Postřižinách nyní, jezdí na něm správce pivovaru Francin. Je to rarita, protože stadiony měly běžně rychlosti dvě - tenhle má tři.

Co je to vlastně veterán, kde je »hranice«, která ho odděluje od současných aut? Veterán je podle pravidel auto staší třiceti let. Pak jsou další kategorie - předváleční veteráni, pováleční, osobní, nákladní…

Tebe zajímají hlavně auta předválečná. Je těžké se k nim dostat? Zbývá jich strašně málo, takže - ano, je to těžké. Dnes už se renovují vysloveně torza, která by ještě před dvaceti lety nikdo nezachraňoval. Komplet auta se sice sehnat dají, ale je to strašně složité. Kdo podobné auto má, cení si ho, má ho doma a většinou už s ním ani nejezdí. Opečovává ho a na popojíždění si pořídí nějakého trabanta nebo žigulíka…

Kdybych si chtěl nějakého veterána obstarat, jak bych na to měl jít? Existují specializované servery, stará auta se pořád dají pořídit na různých akcích pro tento okruh lidí, na burzách. Dřív se od nás tato auta vyvážela, teď si je sem naopak ze zahraničí vozíme.

Na kolik takové staré auto vyjde? To se nedá říci. Řádově jsou to statisíce, ale mohou to být i miliony. Každý si cenu řeší jinak, je tam velký rozptyl. Svého času jsem si pořídil také jedno velmi drahé autíčko dvanáctiválcový pakard z roku 1916, kdysi nejrychlejší auto na světě. Protože jsem se ale pustil do výstavby vodní elektrárny, musel jsem se některých veteránů zbavit.

Provozuješ vodní elektrárnu? Ano. Odjakživa se mi líbily parní stroje, proto jsem si taky pořídil zmiňovaný náklaďák na dřevoplyn.

Ale jak ses dostal právě k vodní elektrárně? V roce 2007 jsem se byl podívat na jedné, kterou v Benešově nad Ploučnicí stavěl Ivan Jelínek ze Zadní Třebaně. Strašně se mi to líbilo, takže jsem koupil nádhernou malou elektrárničku na potoce Zábrdka v Klášteře nad Jizerou. Je v ní stařičká Francisova turbina z roku 1926.

Nadchlo mě to natolik, že jsem se rozhodl postavit vlastní elektrárnu od píky. Povedlo se mi to v Novém Kníně na řece Kocábě. Trvalo to ale deset let - je kolem toho strašná byrokracie. Samotná stavba zabrala 6 měsíců, zbytek z těch deseti let představuje papírování, všechna ta vyjádření, povolovací procesy... Na konci loňského roku jsme konečně moderní, tentokrát Kaplanovu turbinu uvedli do provozu. Je sucho, takže víc stojí, než jede, ale nevadí - nedělám to pro peníze. Je to hezké na oko, jezdí se sem dívat kamarádi, děti, vše jim ukážu, vysvětlím…

Zmínil jsi Spolek veteránů, který jste zakládali s Alanem Horákem. Ještě funguje? Ano, od roku 1996. Pořád se scházíme, pořádáme různé akce. Členů je kolem třiceti a jsou velmi různorodí - jsou mezi námi cyklisté, renovátoři aut, modeláři… Stále je o čem si povídat. Zkraje roku pořádáme jarní výlet, o Vánocích se scházíme u mě v truhlárně. Na starých kolech pořádáme akci Tour de masné krámy. Jedeme z Chuchle, přes Radotín i Zbraslav do Davle a návštěvujeme jídelny a obchody s masnými výrobky. Ovšem nejen s masnými. V Chuchli začneme polívčičkou, v Radotíně pokračujeme laskonkou, ve Zbraslavi nás čeká prejt. Když dorazíme do Davle a poroučíme si ve vyhlášeném řeznictví U Dolejších, máme už za sebou deset zastavení a stejné množství dobrůtek. Diskvalifikován je ten, kdo si nic nedá. A druhý víked v srpnu pořádáme závod historických aut Festina lente…

Jak se člověk stane staromilcem? Těžko říct, nejspíš se tak musí už narodit. Musí být také veden k lásce k historii a musí se mu líbit všechny ty krásné staré věci. Mě navíc formovaly akce, které se děly kolem mě a kterých jsem se také účastnil - divadlo, staročeské máje…

Obrážíš srazy veteránů, výstavy starých strojů. Kam jezdíš nejraději? Protože se tím zabývám od rána do večera, nejezdím už nikam daleko. Ale ono je spousta hezkých akcí i tady po okolí. Třeba Traktoriáda v Praskolesích, akce v Solvayových lomech, cyklistické srazy v Dobříši či v Sedlčanech…

Kam se chystáš v nejbližší době? Do Tchořovic u Blatné na výstavu historických aut spojenou s burzou. První středu v červenci nás čeká Tour de masné krámy. Už se nemohu dočkat…

 

1.6.2018   Miloslav FRÝDL    Vyšlo v NN 11/2018