Začínám tam, kde jsem minule skončil: na Staročeských májích v naší domovské Zadní Třebani. Vyšly na poslední květnovou sobotu, která byla zároveň i posledním dnem pátého měsíce. Počasí od rána vypadalo vachrlatě, nicméně když krátce po poledni tradiční pobožností u místní kapličky zasvěcené sv. Janu Nepomuckému začal program, honily se sice na nebi mraky, ale sem tam vykouklo i sluníčko. Starostla předala právo, zatančily děti z místní školky, zahrála nejmenší chodská dechovka Sedmihorka. Místní pěvecký Třebasbor, který nastupoval na jeviště po ní, se »rozehříval« známou prostonárodní Prší, prší jen se leje, a to neměl dělat. Svatý Petr si tuhle provokaci evidentně nechtěl nechat líbit, a tak sotva krátké vystoupení Třebasboru skončilo, poslal nám do zahrady Společenského domu pořádné nadělení. Slejvák to byl tak prudký a vydatný, že cimbálovka Kyčera, která si zrovna na střechou krytém pódiu vybalovala »fidlátka«, ani nestačila utéct do bezpečí. Nic si z toho ovšem nedělala, hrála a hrála, dokud se nevypršelo a obloha nerozjasnila. Notičky už vystupovaly v příjemném májovém odpoledni, v zahradě zalité sluncem a zaplněné diváky. Ty se Třehusku posléze povedlo rozezpívat všeobecné známými »hašlerkami« i lidovkami. Na basu s námi hrál už dávno stabilní člen kapely Metoděj Hovorka, na valchu zaskakovala další notičkovská basistka – na rozdíl od Médi ovšem v dětské lidové muzice stále aktivní – Berenika Brennerová. Aby jim bylo na jevišti ještě veseleji, pozval jsem na úplný závěr z publika k mirofonu také další dvě přítomné »Notičky« - Natálku Němečkovou a ještě nedávno primášku Terezku Petrovou, toho času už ovšem členku Orchestrální akademie České filharmonie. Všichni dohromady si za doprovodi Třehusku zazpívali Kdyby byl Bavorov a Na břehu Blanice... My jsme pak ještě po moravské besedě zahráli ke kácení bezmála dvacetimetrového krásně nazdobeného smrku a bylo po májích. Nejen po těch zadnotřebaňských...
O týden později, 6. 6. 2025, sice na vyhlášených Hrnčířských trzích v Berouně pršelo, ale nám to vadit nemuselo. Jednak jsme byli pod střechou, jednak se naši příznivci deštěm odradit nenechali – vydrželi s námi celé nám vyměřené dva hodiny. Díky jim zato! Do Berouna jsme se vrátili hned pět dnů nato - tentokrát jsme vyhrávali seniorům k jejich tradičnímu předprázdninovému posezení na terase restaurace U Štiky. Posluchačů dorazily bezmála tři stovky, podle pořadatelů rekordní počet, a přestože panovalo úmorné vedro, dokázali jsme je nejen přimět ke zpěvu, ale mnohé z nich i k tanci. Bavili se skvěle a dávali nám to najevo. Milé to bylo a prý se potkáme zase napřesrok – budeme se těšit...
Vedro bylo také na městských slavnostech Dotkni se Písku, které krásné historické město na řece Otavě hostilo v sobotu 14. 6. 2025. Naši Jihočeši nám rozumějí, o tom jsme se měli možnost přesvědčit už mnohokrát, a rozuměli nám zase. Scéna na dohled nádherného Kamenného mostu, nejstaršího v republice, byla v obležení při všech třech našich hudebních vstupech, zpívalo se až se (Písecké) hory zelenaly. Na Písek budeme vzpomínat dlouho – také proto, že si tu v »barvách« Třehusku odbyl premiéru třináctiletý Pepa Frýdl. S valchou si rozuměl náramně a s lodičkou, kterou kormidloval při písni My jsme doma na vodě, jakbysmet. Však ho také nadšení diváci vytleskali ze zákulisí k opakování děkovačky...