Ledva skončily masopusty - letos jsme jich zvládli muzikantsky doprovodit osmnáct - začaly akce velikonoční. I když: to bych to bral moc velkým hopem… Poslední sobotu v masopustě, tentokrát vyšla na 1. března, den, jsme jako obvykle celý den vyhrávali na poberounském »fašaňku« v Zadní Třebani. Byl už šestatřicátý a stejně velkolepý, jako těch pětatřicet předcházejících. A náročný, samosebou. V deset jsme zahájili program na zaplněné návsi - stánků se vším možným na ní bylo přes čtyřicet, masek ke sto padesáti a diváků odhadem hodně přes tisíc. Po hodince jsme uvolnili místo dalším účinkujícím, ovšem ne na dlouho. Už v půl jedné vyrážel na obchůzku vsí průvod a v něm Třehusk nechybí nikdy. Pohoštění si pro maškary, civily i muzikanty připravilo přesně devětatřicet místních domácností! Tečku za sobotní částí oslav pak obstaralo sousedské posezení v místním »kulturáku«, které se odbývalo v opravdu srdečné atmosféře. Samozřejmě jsme hráli my a samozřejmě došlo i na tanec, chvílemi pěkně bujarý.
Den nato se v Zadní Třebani konal i tradiční dětský karneval. Také na něm nikdy nechybíme, ale tentokrát jsme se zdrželi jen šedesát minut - mazali jsme ještě na masopust do Zbraslavi, kam si nás pozvali vůbec poprvé. Počasí bylo luxusní, diváků hodně a bavili se náramně. V Zadní Třebani se o zbytek dětské merendy místo nás postaral DJ Sunny…
Masopustu měl být od Škaredé středy (5. 3. 2025) konec, ale nebyl. Maškarám jsme k jejich bláznění vyhrávali do konce března ještě v Karlíce, Němčovicích, Vižině a Bratřínově. A mezitím také na závěrečné prezentaci projektu Příběhy našich sousedů v berounském kině. Na začátku dubna jsme zahajovali poslední sezonu Muzea Výtopna Zdice, které letos skončí, a po mnoha letech se vrátili do Běštína pobavit místní sousedy při jejich setkání. Zatímco tato akce byla poměrně komorní, posezení se seniory v pražském Divadle Gong, které se konalo o pár dní později (8. 4. 2025), bylo velmi rozjuchané. Sál napěchovaný třemi stovkami natěšených posluchačů jsme rozezpívali během chvíle. Museli jsme přidávat a z cédéček, která jsme jako vždy nabízeli zájemcům o staropražské písničky v našem podání, nám nezbylo ani jedno! Prodali jsme jich přes dvacet, což už se nám dlouho nestalo, a mít s sebou ještě nějaká další, lehce udáme i je. Obzvláště nadšený divák si koupil hned čtyři a po telefonu si týž den večer jako bonus objednal i CD Noc na Karlštejně, které jsme svého času také vydali, a dokonce ze mne vymámil i dávno vyprodanou desku Na tý stráni nad Třebaní nahranou v roce 2003. Obětoval jsem jeden kousek ze »železných« archivních zásob…
Velikonoční šňůru jsme zahájili na náměstí v Oseku u Hořovic a ladně navázali na náměstí Václavském v Praze. Sem jsme se v následujích dnech dvakrát vrátili a mezitím si - také dvakrát - odskočili o kousek vedle, na náměstí Staroměstské.
S květnem začaly tradiční Staročeské máje. V posledních letech se z nich stává »fenomén« podobný masopustu - od první květnové soboty jsme postupně při této příležitosti hráli v Miškovicích, Čakovicích, Třeboradicích, Karlštejně, Berouně, Vinařicích, Mníšku pod Brdy, Hlásné Třebani, Vinoři i Všeradicích. Kromě toho jsme tento měsíc stihli s čakovickými seniory oslavit Den matek a seniorům ve Zdicích jsme zahráli po skončení jejich sportovních her. V Litomyšli se ani letos bez naší účasti neobešla populární Sousedská husička, ovšem nechybělo mnoho a my jsme se obešli bez husičky. Zájem o vypečená husí stehna s karlovarským knedlíkem a červeným zelím byl tak velký, že se na nás tentokrát málem nedostalo. Málem, naštěstí…
Do konce května nás ještě jedny Staročeské máje čekají, 31. 5. 2025 v Zadní Třebani, a pokud vám to nevyjde, můžeme se potkat hned o týden později na Hrnčířských trzích v Berouně. Nebo někdo jindy, toť se ví…
