Buďte pozdraveni v novém roce. Ten loňský se moc nepovedl a – vůbec se to netýká jen Třehusku. I když toho taky, samozřejmě. Ani v prosinci 2020 jsme toho příliš nenahráli, a to jsme byli objednáni k 15 (!) vystoupením. Odpadla nám hraní v Táboře, Mariánských Lázních, Mělníce, na pražském Staroměstském náměstí, v Berouně, Tursku, Bohnicích, Hlásné Třebani… Párkrát jsme si ale přecijen »vrzli« - dva dny přes Štědrým večerem jsme třeba obcházeli (resp. objížděli) Tochovice u Březnice a vyhrávali místním koledy. Den poté jsme pak se stejným repertoárem potěšili obyvatele Domova s pečovatelskou službou v Černošicích. „Setkání bylo úžasné, až dojemné, u některých klientů jsem viděl i slzy...“ napsal nám pak jeho vedoucí Miroslav Strejček. Ani tradiční štědrovečení troubení jsme si ujít nenechali. Po naší domovské Zadní Třebani jsme se na »koledu« vydali už podvaatřicáté, ovšem poprvé u toho nebyl někdejší dlouholetý člen Třehusku Jarda Němeček. Vitální čtyřiasedmdesátník »Jaróšo« by samozřejmě nechyběl ani tentokrát – kdyby tedy neměl aktuálně problémy se zuby (což je pro trumpeťáky dost zásadní problém) a kdyby na konci listopadu nespadnul ze schodů a nezpůsobil si tím navíc problémy s chůzí. Tak jsme Jardovi na začátku obchůzky popřáli vše nejlepší k jeho narozeninám, které 24. 12. slaví, a o zbytek několikahodinové »šichty« se postarali se čtrnáctiletým Mildou juniorem. Měl sice podle domluvy troubit jen na úplném začátku, u křížku pod lípou, ale nakonec vydržel (a jeho nátisk taky) až do finále. Stejně jako jeho devítiletý bratr Josífek, který se oháněl zvonečkem tak vehementně, že se mu třikrát přetrhl provázek, na kterém zvoneček drží – málem už nakonec ani nešel navázat. Zamýšleli jsme původně troubit výhradně na veřejných prostranstvích, takže nás hodně (a mile) překvapilo, u kolika domů už na nás jejich obyvatelé čekali. Překvapeni jsme byli i tím, že u novostavby další z někdejších dlouholetých opor Třehusku, basisty, kytaristy a klávesáka Honzy Martínka, nás vyhlížel současný trumpetista kapely Saša Skutil připravený absolvovat zbytek koledování s námi. Trojhlas zněl náramně! »Policejní« třiadvacátou hodinu jsme o chvilku překročili, tak snad to na nás nikdo neřekne…

Na Štěpána jsme pak nejznámější vánoční písně zahráli obyvatelům Domova seniorů v Hostomicích - Zátoře. Dovnitř jsme vinou protikoronavirových opatření tentokrát nemohli, »koncertovala« jsme tedy pod okny. A posluchačů jsme měli nemálo, někteří dokonce za námi vyšli - mráz nemráz - ven. „Potěšili jste nás všechny, obyvatele i zaměstnance. Bylo to moc milé - děkujeme,“ vzkázala nám posléze zástupkyně ředitele domova Monika Špiclová. Týž den Třehusk vyhrával také babičkám a dědečkům z Domova seniorů v Dobřichovicích. Mávali na nás vehementně z oken, mnozí si s námi zpívali a i na tu dálku jsme viděli, že se usmívají. Což nám udělalo radost ještě mnohem, mnohem větší, než krásné »prezenty« které jsme za koledování dostali…

Nový rok začal stejně, jako ten loňský skončil – hned první masopust, na kterém jsme měli 16. 1. 2021 vyhrávat v Ústí nad Labem, byl pořadateli zrušen, resp. přeložen na březen. A obávám se, že nebude poslední. Tak nezbývá, než doufat, že karanténa, omezení a zákazy nebudou trvat věčně a že se dříve, nebo později, na nějaké té akci potkáme. Tak ať je lépe – těšíme se na vás!