Hlavní obrázek

Dnes je čtvrtek 28.3.2024 - Svátek má Soňa, zí­tra Taťána.

Pocity z vítězství? Nepopsatelné!

V QUITU. Česká výprava na mistrovství světa v ekvádorském hlavním městě Quito. Magdaléna Fejfarová druhá zleva. (Autor: ARCHIV, 8.1.2019)
MAGDALÉNA FEJFAROVÁ Z VINAŘIC SE STALA JUNIORSKOU MISTRYNÍ SVĚTA

Vinařice - Juniorskou mistryní světa se na začátku prosince v ekvádorském Quitu stala jedenadvacetiletá závodnice bikiny fitness Magdaléna FeJFAROVÁ z Vinařic. (Viz NN 25/18.) Své zážitky, pocity a dojmy z šampionátu zaznamenala pro čtenáře NN. Miloslav FRÝDL

Z mistrovství světa juniorů v Ekvádoru jsem si odvezla tolik zážitků, že ani nechápu, jak se všechny mohly vejít do pouhých šesti dnů. Všechno začalo ve čtvrtek 29. 11. ve 2 ráno, kdy jsme s mou »spolubojovnicí« Anetou Šmídlovou vstávaly a vyrážely na letiště. Celkem nás do hlavního města Ekvádoru Quita čekalo 23 hodin cestování. Česká výprava čítala pět členů, ze závodníků jsme byly dvě »bikinky«, »physique« Dominik Mašek, který ale letěl jiným letadlem a dorazil až několik hodin po nás, zastupující předsedkyně SKFČR Ludmila Čížová a naše pečovatelka Alenka Neffová.

Do hotelu jsme se dostali v noci českého času a na mě dopadla ohromná únava podpořená tím, že jsem v letadle spala jen asi tři hodiny. Nicméně těšili jsme se na pátek, kdy byla na plánu pouze registrace a odpočinek.

Na pátek jsem si s sebou ještě vezla odvážené přesné množství vařeného lososa, kterého jsem potřebovala dát do lednice. Překvapilo mě, že ani v hotelové restauraci se anglicky nedomluvím. V průběhu dalších dnů jsme ale zjistili, že je to víceméně normální a budeme muset komunikovat »rukama-nohama«. Lososa a Anetky kuře jsem po čtvrt hodině úspěšně ubytovala v restauraci a mohli jsme se uložit ke spánku.

Soutěž se měla původně konat v sobotu a v neděli, ale vzhledem k přihlášenému počtu závodníků se konala pouze v sobotu - na neděli byly k naší ohromné radosti naplánované dva výlety. Čekali jsme, že půjdeme na pódium kolem druhé odpoledne a měli jsme z toho velkou radost. V překrásném kulturním domě, kde se událost konala, jsme byli od 9 ráno Anetka měla objednaný nástřik. Nicméně soutěž se protahovala - nakonec jsme na pódium nastupovaly v půl sedmé večer. Kdyby v prostorách nebyla příšerná zima, nebylo by to tak hrozné.

Mohla jsem po troškách jíst a čekání nám zpříjemňovalo množství lidí, co se s námi chodili fotit. Hodně nás ale naštvalo, když jsme odsoutěžili a zjistili, že nám někdo ze stolu v zákulisí ukradl velkou sklenici arašídového másla, marmeládu a brambůrky...

Po soutěži následovala samozřejmě návštěva McDonaldu a čekal nás také banket v hotelu. Ekvádorci ho pojali opravdu ve fitness stylu, připravili nám kuřecí i hovězí maso a rýži a bramborovou kaši. Dezerty nechyběly, nicméně každý si mohl vybrat pouze jeden. Následovalo předávání účastnických certifikátů národním týmům a dále diskotéka, kterou jsme si moc užili.

Do Středu světa

První nedělní výlet byl do Středu světa - na rovník vzdálený 30 km od hotelu. Bylo nádherné slunečné počasí s teplotou kolem 25 °C, takže bylo z vyhlídky krásně vidět do širokého okolí. Byla s námi průvodkyně, která nám poutavě vyprávěla o místních zajímavostech. Prošli jsme místní etnografické muzeum a čokoládovnu. Druhý výlet byl na dominantu centra Quita - »kopeček« El Panecillo ve výšce 3 016 m.n.m. Bylo naplánováno ještě přejet na druhou stranu centra, ale jelikož jsme s autobusy nemohli vyjet kvůli dopravní zácpě, jeli jsme rovnou zpět do hotelu. Večer jsme si s Anetkou a Dominikem vzali taxíka a jeli jsme na nákup. Řízení v Ekvádoru také stojí za zmínku, popsala bych to slovem chaos. Z vedlejší silnice se na hlavní vjíždí ve chvíli, kdy je mezi auty mezera alespoň 20 cm a pro přecházení silnice musíte mezi auta vstoupit s nataženou rukou, aby řidiči zastavili. Autobusy otevřou dveře ještě než zastaví a lidé vystupují skoro za jízdy. Nestačili jsme zírat. V pondělí po snídani jsme ještě vyrazili do posilovny, už se mi stýskalo po tréninku nohou. Posilovna byla skvěle vybavená - bylo to celkově parádní zakončení našeho pobytu.

Cestou jsme měli ve stáncích možnost vidět grilovaná morčata, což je místní specialita. Také jsme několikrát narazili na boty pověšené na elektrickém vedení, což by mělo označovat místo pro setkávání s dealery drog. Do paměti se mi vryl let z Quita - pilot při úvodní řeči závodníky z mistrovství světa přivítal zvlášť a pogratuloval nám, po čemž následoval potlesk od pasažérů.

Užila jsem si to maximálně

A moje pocity z vítězství? Nepopsatelné. Tolikrát předtím jsem si představovala, jak pro mě hraje česká hymna, že na ten moment, kdy se mi to splnilo, nikdy nezapomenu. Užila jsem si to opravdu maximálně a cítila jsem ohromnou pýchu. Předtím, než jsem šla na pódium, jsem nebyla celý den vůbec nervózní. Když jsem byla v porovnávání, rozhodčí na mě pořád koukali a já věděla, že to je dobré znamení. A zůstat stát jako poslední při vyhlašování na mistrovství světa byl prostě sen. Když jsem se ještě druhý den dozvěděla, že v boji o absolutní vítězku jsem byla druhá, utvrdilo mě to v tom, že jsem tam byla správně. Celých šest dní s českou výpravou v tomto složení rozhodně řadím mezi nejkrásnější okamžiky svého života - byli to právě oni, díky kterým bylo vše tak dokonalé.

 

14.1.2019   Magdaléna FEJFAROVÁ    Vyšlo v NN 26/2018