Hlavní obrázek

Dnes je neděle 16.12.2018 - Svátek má Albína, zí­tra Daniel.

Lidé zlenivěli! tvrdí cestovatelka s literárními sklony

NA VLTAVĚ. Ivana Mudrová si občas ráda zavesluje. (Autor: Miloslav FRÝDL, 9.3.2018)

Poberouní - Kam značky nevedou, Z Prahy všemi směry, Tajnosti českých hřbitovů... Knih s tipy na zajímavé výlety vydala novinářka a spisovatelka Ivana MUDROVÁ spoustu. V nejednom případě zve své čtenáře k Berounce či na Brdy.

Podle počtu knih, které jsi sepsala, a frekvence, s jakou je vydáváš, jsi hotová grafomanka. Jsi, považuješ se za ni? Rozhodně se za grafomanku nepokládám! Netrpím chorobnou touhou psát za každou cenu - tedy bez ohledu na obsah a zájem čtenářů. Je ovšem pravda, že si mě kolegové vz- hledem k počtu knížek občas tímto slůvkem trošičku dobírají… Tak se pochlub, kolik knih máš »na kontě«? V Nakladatelství Lidové noviny mi vyšlo dohromady osmnáct titulů, všechny doprovázejí i vlastní fotografie z cest. Jen lituji, že se do nich z technických důvodů nevešlo víc snímků; leckdy je opravdu těžké rozhodnout, které upřednostnit.

Jsi spisovatelka, která zahořela cestovatelskou vášní, nebo vášnivá cestovatelka s literárními sklony? Nikdy jsem o tom takto neuvažovala. Když už si musím vybrat, tak nejspíš jsem vášnivá cestovatelka s literárními sklony. Nebo snad od každého trochu...? Vzpomeneš si ještě, jak se z novinářky stala spisovatelka? Tak to si pamatuji přesně! Před lety, když jsem působila v redakci Českého slova, mne vedoucí redaktor novinových příloh vyzval, abych vymyslela novou cestovatelskou rubriku. Pojmenovala jsem ji Kam značky nevedou, což byl později i název první knihy. Tyto původně kratší autorské články upoutaly ředitelku Nakladatelství Lidové noviny natolik, že mi nabídla jejich vydání v knižní podobě. Musela jsem ovšem texty rozšířit a navíc přidat i řadu dalších, dosud neotištěných, zhruba asi dvě stě stran. To už byla rozsáhlejší práce, než jen novinové články.

Tvoje první kniha (a následně »seriál« knih) Kam značky nevedou měla mezi čtenáři velký ohlas. Jak tě napadlo vydat se za pozoruhodnostmi stranou »profláknutých« turistických cest? A vážně jsi je všechny navštívila osobně? Po »neprošlapaných stezkách« mimo turistické značky jsem naštěstí chodila už dávno předtím, než jsem založila rubriku v novinách, z níž později vznikla první kniha. Takže jsem už měla náskok a v zásobě spoustu míst. A opravdu jsem je všechny osobně navštívila, na tom si zakládám! Výlety i jejich plánování dodnes patří k mým nejoblíbenějším činnostem a z každé výpravy získávám další náměty.

Schválně: Kam značky nevedou v dolním Poberouní či v oblasti severních Hřebenů a rozhodně stojí za to tam vyrazit? Zmíním aspoň dvě tajemná zákoutí se zvláštní atmosférou, kam dosud nevedou turistické značky. Nazařadila jsem je ani do mých knih. V dolním Poberouní je to osamělá hrobka hraběcí rodiny Brandisových, ukrytá v lese severozápadně od Řitky. A v oblasti Hřebenů se zase nachází jiné neobvyklé pietní místo: Zlaté dno, věnované památce starých brdských trampů. Bohužel před pár lety bylo značně zdevastované, nyní se naštěstí obnovuje.

Kde je tvoje oblíbené místo mimo turistické »dálnice«? Na Kokořínsku a v Máchově kraji je naštěstí plno nádherných lokalit stranou hlavních turistických tepen: labyrint skal pod horou Vlhošť a hrádkem Hvězda, Střezivojický Špičák s okolím a mnohé další. Ráda se vracím i na Křivoklátsko, ke Karlově Vsi a Branovu (Tři koule, Kouřimecká rybárna…) nebo k tajemným lomům za Malou Amerikou na Berounsku. I když tam, bohužel, bývá o sezoně příliš živo i mimo značky.

Po »značkách« následovala další doslova záplava tvých titulů: Tajnosti českých hřbitovů, Pomníčky a jejich příběhy, Prahou s otevřenýma očima, Z Prahy všemi směry… Kam chodíš na náměty? A vážně je v malém Česku tolik zajímavých míst? Jsem přesvědčena, že zajímavých míst v Česku zbývá ještě mnoho - jen je objevit! Pečlivě pročítám starší turistickou i jinou literaturu, studuji mapy i internet… Ale náměty si mě často najdou zcela samy! Už se mi víckrát stalo, že jsem na cestách potkala ve správný čas správné lidi, kteří mně poradili, co tam stojí za zhlédnutí. Nebo jsem i zabloudila a díky tomu narazila na neobvyklé zákoutí, které jsem původně neměla vůbec v plánu. Ovšem spoléhat pouze na takovéto šťastné náhody nelze, proto je důkladná příprava cesty před výletem důležitá.

Našemu kraji jsi věnovala řadu kapitol ve svém čtyřdílném cyklu Z Prahy všemi směry. Kam k Berounce či na Podbrdsko se s Tebou mohli čtenáři vypravit? Ve druhém dílu Z Prahy všemi směry čtenářům například nabízím (kromě procházky starým Berounem) i rozsáhlou kapitolu Zlá minulost vápencových lomů, v níž uvádím strašidelné legendy, opřádající Malou i Velkou Ameriku. Podivuhodná, ale i nebezpečná místa. Tuto oblast mám ve zvláštní oblibě a kdykoliv se tam vrátím, ožívají pozapomenuté zážitky z mých někdejších skautských a trampských výprav. Současně ale v knize zmiňuji i novější příběhy týkající se lomu Mexiko s pomníkem politických vězňů. A nechybí ani upozornění na malebný židovský hřbitov v Mořině.

Tvoje »turistické« knihy jsou velmi oblíbené, a to přesto, že - mám zato - stále ubývá lidí ochotných chodit na výlety po svých. Nebo se pletu? Bohužel to tak asi vážně bude. I mně se zdá, že lidé dnes zlenivěli. Radši volí cestu autem, jelikož by chtěli všechno vidět hned a pokud možno co nejrychleji. Na lesních cestách stále častěji potkávám bezhlavě se řítící cyklisty, kteří jen počítají kilometry, aniž by vnímali krásu okolí, o skrytých zákoutích ani nemluvě.

Vysvětlit to nedovedu - a ani to nechápu. Není přece nic hezčího, než pěší procházka půvabnou krajinou… Naštěstí stále zůstávají lidé, kteří na výlety chodí po svých. A nejen ti starší, ale i mladí...

Ty se ovšem neomezuješ pouze na tuzemské luhy a háje, část své literární tvorby jsi věnovala toulkám po zahraničí. Kam jezdíš nejraději, prozraď, a proč? Favoritem mých zahraničních toulek jsou Britské ostrovy, kde jsem získala i materiál pro knihy Tři anglické lásky (po stopách románů slavných anglických spisovatelek) a Tajnosti skotské metropole (Edinburgh). V posledních letech mě nejvíc uchvátilo Irsko. Fantastická krajina, opředená tajemnými příběhy - přesně to, co miluji. Moře, skály, megality, posvátné studánky, zříceniny klášterů… Irové jsou nám i povahou bližší než Angličané či Skoti a máme i podobnou historickou zkušenost malého národa utlačovaného mocnými sousedy. Jistě i proto se tam cítím víc doma, než jinde ve světě. A ta jejich nádherná živá muzika a tanec - o výborném pivu nemluvě! V Irsku se mi líbilo úplně všude, nejvíc v bizarní vápencové krajině Burren, na Aranských ostrovech a v Connemaře.

Je nějaké místo, ať už v Česku, nebo ve světě, kde jsi ještě nebyla, ale určitě by ses tam podívat chtěla? V Čechách bych ráda důkladněji prozkoumala Novohradské hory, které mi stále nějak unikají. A v zahraničí se chci podívat do Severního Irska - nejen na proslulý čedičový Obrův chodník, ale také na ostrůvek Boa island s tajemnými sochami, trochu připomínajícími kultovní stély na Velikonočním ostrově. V Irské republice mě lákají také nejodlehlejší kraje Donegal a Sligo, s posvátnou stolovou horou Ben Bulben.

Určitě nezahálíš a pod rukama už se ti rodí nová kniha. O čem bude a pozveš jejím prostřednictvím čtenáře i do našeho kraje? Máš pravdu, nějaký čas už pilně pracuji na nové knize věnované Irsku.

Je to ovšem běh na dlouhou trať - na mnohá místa se teprve chystám. Musím v Irsku vidět vše na vlastní oči a nechat to působit. Ale ani váš kraj nezůstane stranou! Dostala jsem nabídku k práci na publikaci pro Nakladatelství Lidové noviny: průvodce po lokalitách spjatých s působením sv. Ludmily. Tam samozřejmě nesmí chybět Tetín. Téma se mi líbí, a tak by, doufám, mohla vzniknout pozoruhodná knížka. Navíc bych se ráda časem vrátila k pomníčkům na území středních Čech, neboť ty jsem zůstala čtenářům trochu dlužna. A pokud se to podaří, tak jistě dojde ještě i na vaše Hřebeny a Poberouní…

Ivana MUDROVÁ
* narodila se v Praze, kde v současnosti žije s dlouholetým přítelem
* v roce 1979 odmaturovala na Střední ekonomické škole/obchodní akademii v Praze
* část života strávila na Kokořínsku, později v okrese Praha-východ
* první cestopisné články publikovala v časopise Turista na cestu v 80. letech 20. století
* pracovala jako redaktorka, redigovala stránky věnované cestování a historii; za nejvýznamnější pokládá své působení v přílohách Českého slova a Večerníku Praha
* v roce 2004 vyšla v Nakladatelství Lidové noviny její první kniha Kam značky nevedou, celkem vydala osmnáct titulů
* pracuje jako spisovatelka a novinářka na volné noze
* kromě psaní, turistiky a cestování miluje hudbu, literární historii, poezii a výtvarné umění. Cvičí jógu, občas si ráda zavesluje na loďce
* má dvě dcery a je babičkou dvou vnuček
* životní heslo Dál svou cestou!

 

10.3.2018   Miloslav FRÝDL    Vyšlo v NN 5/2018