Tak máme za sebou první z letošních zahraničních misí. Do německého Goslaru, partnerského města Berouna, se pokaždé moc těšíme. V roce 2003 sem vedla úplně první zahraniční cesta Třehusku a od té doby už jsme tady vyhrávali mockrát – na městských slavnostech, na řemeslnických trzích, na mondénním plese místní honorace i na milé akci jménem Lnage Bank, v překladu Dlouhá lavice. Název je to symbolický – lavic je tu sice při této slavnosti spousta, dokonce hned na třech veřejných prostranstvích najednou, ale svojí délkou se nijak nevymykají běžným standardům. Ale… Jde o to, že při Lange Bank se sejdou desítky (no spíš stovky) obyvatel krásného historického městečka a hezky vespolek poobědvají. Někdo donese doma připravený pokrm v proutěném koši či přiveze na trakářku, jiní grilují, smaží, případně klohní salát i leccos jiného přímo na místě, před zraky ostatních. Povídá se u toho, popíjí a poslouchá se i okukuje, co se právě děje na jevišti. Na jevišti se postupně předvádějí místní mažoretky, zpěváci, muzikanti a – nemístní, poberounský Třehusk. Letos jsme byli na tutéž akci pozváni už potřetí, z čehož snad můžeme neskromně usuzovat, že v předchozích ročnících jsme nikoho o chuť k jídlu nepřipravili. To by nás snaž už jinak nezvali, no ne…? Měli jsme tentokrát trochu problém kapelu poskládat: trumpeťák Saša Skutil s kytaristou Ondrou Nováčkem hráli v daném termínu divadlo, basista Miloš Chroust do Německa jet odmítl – prý mu tak dlouhé cesty nedělají dobře. Kontrabasu se tedy místo něj ujal houslista Ivan Nesler, Pavla se držela své kytary, Jirka Vitouš valchy a jako sólista ve hře na trumpetu (a koneckonců i ve zpěvu) s námi jel desetiletý Mildík. Dopadlo to dobře, výborně. Milda zpíval i troubil jako o život - zejména světoznámá polka Jaromíra Vejvody Škoda lásky, v Německu zdomácnělá pod názvem Rosamunde, měla v jeho podání obrovský úspěch. A když na závěr všech tří vystoupení vystřihl Svatí pochodují, mohli se Goslarští utleskat. Pochvaly nebraly konce, křičelo se bravo, i na přídavek došlo. Milda junior zářil spokojeností a mně spadl obrovský kámen ze srdce. Nejen proto, že to malý trumpeťák »ustál«, ale – a hlavně! - že ho tím pádem budeme moci vzít první červencový víkend roku 2017 na výpravu ke krajanům v chorvatských Dolanech. Tam totiž muzikantů z »normální« sestavy Třehusku může jet ještě méně, než do zmiňovaného Goslaru. Ale… když jsme si ostudu neuřízli v Německu, doufám, že si ji neuřízneme ani v Chorvatsku!