Masopustní období je pro rok 2016 za námi. Škoda, přeškoda. Ale - buďme spravedlliví! – fašanků jsme si letos užili měrou vrchovatou. Ještě dlouho budeme vzomínat na doslova festival obžerství ve Svinařích, na skvělé zabíjačkové pochoutky v Hlásné Třebani, Srbsku či Tochovicích, nebo na lahodné, vonící a v puse se rozpadající uzené, servírované pěkně zatepla v Neumětelých. O Zadní Třebani ani nemluvě – tady nás letos pohostili u rekordních čtyřiceti (!!!) domů. Stál to zato, i když přehlídka laskomin všeho druhu byla samozřejmě vykoupená pořádnou »rachotou«. Na návsi jsme hráli už od 10 hodin dopoledne, na průvod vyráželi v půl jedné a vraceli se z něj těsně před sedmou. Domů jsme ale nešli, kdepak – v místním Společenském domě ti nejvytrvalejší z nás početnému publiku vyhrávali až do 22.00! Čili, sumasumárum: dvanáctihodinová muzikantská šichta! A aby se nám náhodou nezkrátily žíly, »střihli« jsme si den nato, jako obvykle – ještě tradiční dětský karneval. Nevím, jak na tom byli ostatní, ale já si v pondělí po zadnotřebaňském masopustním víkendu 6. - 7. 2. 2016 (který ale ve skutečnosti začal už několikahodinovým vystoupením v Ústí nad Labem 5. 2. 2016) připadal jako přejetý parním válcem.

Na odpočinek jsme ovšem příliš času neměli, přesně řečeno den: v úterý 9. 2. 2016, den před Popeleční středou, se rozhodli premiérově oslavit fašank také v Litni. A také s naší asistencí. Nebyla to sice taková dřina, jako ve Třebani, městysem jsme chodili jen asi dvě hodiny a pak ještě hodinku vyhrávali v hasičské zbrojnici, ale i tak jsme toho měli v součtu s předcházejícím vystoupeními právě tak akorát.

Co se týče ostatních, nemasopustních produkcí tohoto období, zmínit musím aleaspoň zimní plavbu po Vltavě z Prahy ke slapské přehradě. Absolvovali jsme ji na palubě salonní rychlolodi Nepomuk ve středu 17. 2. 2016. Bylo typické únorové nevlídno, z nebe se k zemi snášely obrovské sněhové vločky, mezi skalami vltavského údolí se převalovala hustá mlha – chvílemi jsem měl pocit, že se před námi zčistajasna objeví ledovec a my skončímě jako svého času osazenstvo Titaniku. Nu, neskončili, ledovec se nekonal, plavbu jsme přežili, i když jsem se zpět ke Karlovu mostu vrátili s dvouhodinovým zpožděním. Hráli jsme tedy od deváté ránní do šesté podvečerní, naštěstí s přestávkami…